Díky karanténo, za krásné Velikonoce

Jo, jsem opravdu ráda za celou karanténu. Tohle intenzivní odobí je pro mě velkým vysvobozením a nalezením seba sama. Proč?

Long story short, můžu bydlet v přírodě v karavanu bez zbytečných otázek..

… a být sama sebou.

Taky se nemusím bát Velikonočních svátků a prožít je konečně bez hodovníků a stresu z cizích lidí. Doufám, Prosím. Díky za klídeček.

Pouze malý milý kruh bez cizích návštěv. Minulé Velikonoce jsme byli poprvé u nás v divočině na chalupě a radši jsem byla celou dobu byla v chalupě s teplotou z toho stresu, že by přišel cizí koledovník.

Jo, já zbožňuju malování vajíček, zdobení a pečení, ale nemám ráda to co se vlastně postupem času z Velikonoc stalo.

Tento rok se mi dokonce líbí i moje velikonoční papírové tvoření s Cricutem. (Pokud si chcete přečíst, můj E-book zdarma o tvorbě s domácím plotrem odkaz je tu!)

Dostat co nejvíc našleháno a bát se jak moc to teda bude bolet, to mi bylo asi 6… eeee klapka o pár let později spousty opilců… eeewwww, pár let v cizině. Klapka. Co to je za podivný svátek násilí?

Tyto Velikonoce poprvé trávíme, pro mě, opravdu netradičně a moc se na ně těším. V neděli budeme společně se Skřítkovou barvit vajíčka pod stanem před naším karavanem.

To je můj útěk před Prahou. Karavan a život v divočině, který už nikdo moc nezpochybňuje.

Také mám pro Skřítkovou připravený hon za zajíčkovým pokladem, který bude hledat po celé zahradě. S mapou. Nebo možná bez mapy..

Mám z toho mnohem lepší pocit. Taky se mi tak moc líbí ty papírový mrkve, co jsem vyřezala a dala jsem do nich dobrůtky. Jo, naše Skřítková už jí klasický dobrůtky a já si říkám, jak jsem to mohla dopustit. (Jím je taky.. takže odpověď je jednoduchá)

Hlavně bych z hledání velikonočních mrkví udělat naší malou tradici.

Asi je to tím, že už vychovávám jen děvče, ale i chlapce. Nedovedu si představit, že budu jednou koukat na to, jak se s jiskřičkami v očích, ten pan E., těší, a nemůže se dočkat až bude moct konečně ségře nažezat. Skřítková se bude fakticky bát, že bude mít modřinu.

Když jsem ji vysvětlovala princip hodování, tak ho už teď nechápala a jen odvětila.. „To ale budu plakat..“

Asi je to tako s čertama. Všeho moc škodí a jde to udělat i jinak. Ale taky cítím zodpovědnost, že ne všechno musíme dělat stejně jako to dělali moji rodiče, prarodiče a praprarodiče jen protože jsme to tak dělali jako děti.

Krásné Velikonoce plné pohody 🙂